ORDOVIK

Ordovický útvar je nazván podle latinského názvu Walesu-Ordovicia, zavedl jej anglický badatel Ch. Lapworth r. 1879. Ordovik zaujímá časový úsek před 490 a 435-440 mil.lety takže délka trvání kolem 50 mil. let. Spodní hranice je definována podle prvního výskytu konodonta Iapetognathus fluctivagus. Mezinárodní dělení je v současné době v přerodu: zatím bylo přijato rozdělení na tři oddělení(spodní, střední, svrchní) podle graptolitové fauny. U nás byly pro svrchní ordovik navrženy regionálně platné stupně: dobrotin, beroun, kralodvor a kosov.
Rozložení kontinentů bylo na počátku ordoviku podobné jako v kambriu během ordoviku se vška super kontinent Gondwana se patrně oddělil menší hypotetický kontinent Avalonie, který se posouval k severu. Mezi Avalonií a Gondwanou se zakládal rheický oceán, prostor mezi Gondwanou a Baltikou je označovanán jako oceán Törnquistův. Mezi Laurentií, Siberií a Baltikou se rozkládal Iapetus (Protoatlantik). Baltika se posunem k severu dostávala do teplého klomatického pásma.


Jádro českého masivu s Barrandienem leželo patrně v mírné až chladném, ne však polárním pásmu jižní polokoule, na periférii šelfového lemu Gondwany.
Ordovické klima vykazovalo zřetelné výkyvy, jejichž účinky můžeme sledovat i na našem území. ve srovnání s kambriem jsou nápadná chladná období, která ovlivňovala i stav světové hladiny oceánů. Na počátku ordovik byly hlavním trendem transgrese, které se střídaly jen s epizodickými regresemi. Mořská hladina dosáhla patrně vrcholného stavu v caradoku. Nejvyšší ordovik je naproti tomu ve znamení rozsáhlé globální regrese, provázené prudkým ochlazením( množství vodních mas bylo vázáno v ledovcích). Tehdy byla zaledněna podstatná, jižněji položená část Gondwany a klimatické změny se výrazněji odrazily ve vývoji organického světa.
Organický svět ordoviku se značně lišil od kambria. Jedním z nejnápadnějších znaků je rychlý rozvoj graptolutů a konodontů, kteří se stávají nejdůležitějšími vůdčími zkamenělinami a umožňují poměrně podrobné zonální dělení. Perspektivy podrobnějšího dělení skýtají i systematicky nejisté zbytky mikroorganizmů řazené do skupin Chitinozoa a Acritarcha. Při hranici kambria a ordoviku se mění trilobitové fauny: většina kambrických čeledí vymírá. Trilobiti jsou jedním z klíčů k oddělování faunistických provincií a spolu s velmi rozšířenými hlavonožci jsou i prostředkem k paleoekologickým rekonstrukcím. V ordoviku se bohatě rozvíjí měkkýši: mlži, plži, hyoliti a zejména hlavonožci. K ostnokožcům patří pralilijice, lilijice, vrcholu dosahují jablovci, poprvé se objevují hvězdice a hadice. Rybovití obratlovci zůstávají vzácní.
V teplejších vodách přibývá korálů a bohatě se rozvíjejí mechovky, které spolu s vápnitými řasami budují i organické útesy.


Ordovik v České republice

Hlavní a nejlépe prozkoumanou oblastí s ordovickými uloženinami je Barrandien. Ordovik je však průkazně a nebo se značnou pravděpodobností přítomen i v některých krystalinických jednotkách, které byly později při procesech variského vrásnění postiženy různými stupni přeměn. V případě destrukce zkamenělin je pak stáří horninových celků nejisté. V moravskoslezské oblasti zatím ordovické uloženiny známé nejsou.


Konodonti. Podle dnešních představ konodonti reprezentovali malé živočichy s úhořovitým tělem, poměrně velkýma očima, chordou podél hřbetní části těla, se svaly tvaru v na bocích a s ocasem na konci těla. Tento soubor znaků je staví do blízkosti hypotetických prvních obratlovců. Nedostatek mineralizace skeletu s výjimkou čelistních prvků naznačuje, že byli primitivnější než pancířnaté bezčelistnaté ryby. Jsou ale postaveni výše než sliznatky (Myxini), které zcela postrádají fosfátový skelet.


WWW stránky k ordoviku:
http://sweb.cz/DondaL/aktual/aktual9/9prvost.html
http://paleo.gweb.cz/
http://212.67.66.237/atlas/kap07.htm
http://barrandien.wz.cz